„Chtěli bychom, aby si to dcera zkusila – ale ať si k tomu nechá i tanec a keramiku.“
„Syn má gymnastiku dvakrát týdně, ale taky chodí na fotbal a angličtinu.“
Zní vám to povědomě?Rodiče chtějí dětem nabídnout co nejvíc. A to je pochopitelné.
Ale u sportovní gymnastiky platí jedno velké ALE:
Tohle není „dopoledne flétna, odpoledne kotoul“.
Gymnastika je systémová práce.
Každý pohyb navazuje na předchozí. Každá sestava stojí na stovkách opakování.
Z každého vynechaného tréninku se tělo učí méně. A ztrácí rytmus.
Když dítě trénuje 3–4× týdně, není to fanatismus. Je to potřeba.
A pokud večer po náročném tréninku běží ještě na flétnu, pak domů na úkoly a v osm večer má hlad,
tělo i mozek nestíhají.Pak přichází únava. Slzy. Pokles motivace.
A pocit, že „už ho to nebaví“ – i když by ho to bavilo, kdyby měl prostor to zažít naplno.
Ne všechny děti musí být závodníci.
Ale ty, které mají talent, chuť a výdrž, si zaslouží podporu v tom, aby se mohly rozvíjet.
Ne balancovat mezi kroužky, ale vyrůst ve sportu, který jim sedí.
Který vidí za výsledky to, co není na medaili napsané:
Díky vám se z dětí nestávají „jen závodníci“, ale vyrovnaní lidé.
👉 Méně kroužků neznamená méně rozvoje.
👉 Méně kroužků neznamená méně rozvoje.
Naopak. Jedno rozhodnutí – jít jedním směrem – může dětem dát mnohem víc než pět přeskakovaných aktivit.Gymnastika je náročná. Ale co je dnes snadné, většinou nestojí za moc.
Tady se děti učí věřit sobě.
A to je víc než jakýkoli certifikát.
🙏 Těšíme se na všechny nové gymnastky a gymnasty, kteří přicházejí s odhodláním, respektem ke sportu – a s chutí na sobě opravdu pracovat.
Protože právě oni mají šanci vyrůst. V těle i v duši.