🎯 „TĚCH TRÉNINKŮ JE MOC …“ – NEBO NENÍ?

Když nejde jen o čas, ale o srdce, důvěru a růst 

„Vždyť jí je teprve devět.“

„On už trénuje čtyřikrát týdně? To není normální.“

„Neměl by si prostě ještě hrát?“ 

Ano – tyhle otázky slýcháme. A rozumíme jim. Všichni rodiče chtějí, aby jejich dítě bylo v pohodě, šťastné, nepřetížené. Ale co když vám řekneme, že právě pravidelný trénink není zátěž – ale bezpečí? 

🧠 Trenér nevidí jen výkon. Vidí dítě. Každé dítě je originál. Někdo vtrhne do tělocvičny s energií na rozdávání, jiný potřebuje čas, aby si věřil.

Někdo udělá pokrok za dva týdny, jinému to trvá měsíce – ale oba mají právo růst svým tempem. Dobrý trenér to ví. Nejde o výkon za každou cenu. Nejde o tlak, který bere radost. 

Slzy? Ty občas přijdou.

💬 Když něco nejde. Když se dítě bojí. Když se snaží víc, než si samo myslí, že zvládne.
Ale právě tehdy je tu trenér – ne aby tlačil, ale aby pomohl. Trénink je prostor, kde dítě roste, i když se zrovna nedaří. A trenér je ten, kdo vidí, kdy podpořit – a kdy stačí jen být nablízku. Jde mu o rytmus. Jistotu. Zdravý vývoj.

Trénink je společná cesta – a trenér je průvodce, který ví, kdy přidat… a kdy podržet. 

🧩 Tréninkový plán není náhodný. Je citlivě sestavený. Každé dítě potřebuje: 

• pravidelný pohyb, který rozvíjí koordinaci a jistotu,
• kontakt s ostatními dětmi, který buduje týmového ducha,
• a hlavně: prostor, kde může dělat chyby a učit se z nich. Bez výčitek.

 A to všechno se nedá vtěsnat do dvou hodin týdně.

😌 „Dítě toho má dost?“ Poznáme to.

Když dítě nemluví, ale jeho oči prozradí únavu.

Když se začíná bát něčeho, co ještě včera zvládalo s lehkostí.

Když ztrácí radost. 

💬 To není čas na tlak. To je čas na zastavení. Odpočinek. Objetí.

Dobrý trenér v tu chvíli nepřidává. Ale zpomalí.

Někdy dovolí volno. Někdy zvolní tempo. Někdy si jen sedne vedle dítěte a řekne:

„Dneska stačí. Jsem rád, že jsi tu.

“💡 Víc tréninků není vždy „víc zátěže“. Někdy je to víc radosti. 

Dítě, které chodí pravidelně, ví, co ho čeká.

Zná strukturu, má oporu, cítí pokrok – a ten ho motivuje. Naopak dítě, které přijde jednou týdně, často zažívá zmatek. Ztrácí nit. Cítí, že je „pořád pozadu“. A přestává věřit, že to zvládne.

Právě pravidelnost dává dítěti klid. A v tom klidu roste. 

🤝 A co když rodič věří trenérovi? Dítě se uvolní. Přestane „vyvažovat dva světy“.

Ví, že to, co slyší doma, souzní s tím, co zažívá v tělocvičně.

A ten pocit, že mu oba světy věří... To je ta největší síla.

💬 Závěrem?

Nejde o počet tréninků. Jde o to, co v nich dítě cítí.

A když cítí bezpečí, důvěru a radost z pohybu – pak se nestane, že by jich bylo moc.

Protože to není dřina.

Je to jeho svět. A my jsme ti, kdo ho mohou buď podpořit… nebo zabrzdit. 

🙏 Děkujeme všem rodičům a těm, kteří s námi hledají rovnováhu.

Kteří se ptají, ale také naslouchají.

Kteří dávají důvěru – a tím nám pomáhají tvořit prostředí, kde děti nejen sportují, ale opravdu rostou.