Slzy nejsou slabost - jsou součástí cesty

💧 Slzy nejsou slabost. Jsou součástí cesty. 

V tělocvičně občas zazní smích… a jindy ticho, ve kterém tečou slzy.
Někdy proto, že něco nejde.
Někdy proto, že se dítě bojí.
A někdy proto, že se tak moc snaží – a pořád to není ono. Ale víte co? To je v pořádku.

💬 Slzy nejsou selhání. Jsou to emoce. Důkaz, že na tom záleží.
Že dítě něco chce, že se snaží, že mu na tom záleží víc, než umí říct slovy.
A právě tehdy je nejdůležitější, co slyší: „To zvládneš.“
„Dnes to nevadí.“
„Jsem tady.“ 

🧡 Trénink není jen o svalech a technice. Je i o vnitřní síle. A ta se rodí právě v těch chvílích, kdy to bolí. Kdy je těžko. Kdy je dítě na hraně – ale nezůstane tam samo. Protože má za sebou trenéra. A rodiče. A tým, který drží spolu. 

📌 Takže ano – někdy děti brečí. Ale víc než slzy v očích je důležité to, co přijde potom:
Zvednutí hlavy. Pokus znovu. Úsměv na konci tréninku. To nejsou jen tréninky.
To je životní škola.