❤️RODIČŮM, BABIČKÁM, DĚDEČKŮM, TETÁM STREJDŮM …..❤️

❤️ DĚKUJEME, ŽE NÁS PODPORUJETE – BEZ vás by to nešlo! ❤️

Gymnastika není jen sport. Je to cesta – a vy jste její součástí.

  Naše děti se každý týden převlékají do dresů, vážou si culíky, utahují tkaničky, navlékají chrániče a mozolníky.  Vypadají, jako by šly „jen“ na trénink. Ale každý ten krok, každý přemet, každý nástup na nářadí je malý kousek jejich vlastní cesty. 

A tahle cesta by bez vás – rodičů – nikdy nezačala. Ani nepokračovala. Každý skok, každé salto, každý úsměv na stupních vítězů má v pozadí někoho, kdo dítě vede, vozí, věří mu, fandí i utěšuje. 

🧡 Bez vás by na start nikdy nedošli. Jste to vy, kdo připomíná, že dnes je trénink.

Kdo dělá svačinu do krabičky, kdo balí lahev s vodou, kdo ve spěchu hledá chrániče a ztracené ponožky.

Jste to vy, kdo sedí v autě před tělocvičnou, mrzne u otevřených dveří, sleduje, kdy se konečně otevře hala.

Jste to vy, kdo drží palce tak silně, že se vám potí ruce. Kdo tleská jako první.

A hlavně – kdo obejme, i když to dneska nevyšlo. Ti, kdo děti obejmou nejen po vítězství, ale i po pádu. 

💬 „Dva tréninky týdně stačí, ne?“ Možná si to někdo myslí. Někdy se to zdá hodně. Dítě je unavené, vy máte práci, čas utíká…

Ale gymnastika není sport na půl plynu, není to jen „kroužek“.  Je to sport plný přesnosti, elegance, síly a disciplíny – a hlavně náročné techniky, která se nedá „rychle naučit“. Každý nový prvek se trénuje dlouho a potřebuje stovky opakování.

Každý kotoul, každé salto vzniká z malých, pečlivých kroků, které bez pravidelnosti ztrácejí smysl. Když dítě přichází nepravidelně, pozdě nebo unavené, ztrácí nit. A často i motivaci. Aby mohla přijít radost z pokroku, musí přijít i pravidelnost, disciplína, trpělivost. A ty se děti učí každý den – na tréninku i doma. 

⏰ Přijít včas není formalita. Je to respekt. Je to respekt ke sportu, k trenérovi, k ostatním členům družstva. Ale hlavně respekt k sobě. Přijít včas není jen o hodinách a minutách.

Je to o tom, jak dítě vnímá trénink – jako něco, co má smysl, co je důležité, co si zaslouží jeho plnou pozornost.

Když přijde v klidu, stihne se nadechnout, rozhlédnout, soustředit.

💬 Cítí: „Jsem tady, jsem připravený, jsem součást týmu.“ Naopak když přijde ve spěchu, už v ten moment ztrácí víc než jen rozcvičku – ztrácí klid, jistotu, napojení. A my víme, jak moc právě tohle malým sportovcům pomáhá růst. Každý trénink má svou strukturu – a když se začne pozdě, už nikdy nebude úplný.

 🥗 Spánek, jídlo, voda – obyčejné věci, které rozhodují Bez dostatku spánku se tělo nestihne zregenerovat.

Bez kvalitního jídla chybí energie.

Bez vody přichází únava, bolest hlavy, nechuť.

 A pak slyšíme: „Ona dneska nemá den.“ 

Ale ono to není „dneska“. Je to mozaika maličkostí, které se skládají už doma. Je to mozaika, kterou skládáte vy – rodiče. 

🤝 Důvěra v trenéra není o tom, že vždy souhlasíte. Je o tom, že věříte. Trenér vidí víc než jen chyby a výsledky.

Vidí strach, který dítě překonává.

Vidí charakter, který roste.

Vidí, co dítě dokáže, ještě, než to ono samo ví. 

Někdy je trénink přísný. Někdy se něco nedaří. Někdy dítě přijde domů rozmrzelé.

Ale když rodič řekne: „Věřím trenérovi, vím, že to má smysl,“ – dítě cítí oporu. A ta je klíčová.

🥈 A co když nepřijde medaile? Pak se nic neděje.

 Protože: 

• Poprvé samo vylezlo na kladinu, i když se ještě před týdnem bálo jen přiblížit.
• Poprvé udělalo výmyk bez chyby, a ten pocit, když ho zvládlo – to byl jeho osobní triumf.
• Poprvé nevzdalo sestavu, i když mělo slzy v očích. Dýchalo, soustředilo se, dobojovalo až do konce.

Tohle nejsou ztráty. To jsou ty největší výhry. Tohle je to, co má smysl. 

Medaile jsou krásné, ale nesmí se stát cílem tréninku.
Žádná medaile totiž není tak cenná jako moment, kdy dítě překoná samo sebe.

 Těchto vítězství si nevšimne rozhodčí. Ale my – rodiče a trenéři – víme, že jsou největší.

Protože to nejsou jen sportovní momenty.  To jsou životní lekce. Zkušenosti, které dítě vezme do školy, do vztahů, do budoucnosti. Naučí se nevzdat. Věřit si. Zvednout se.
A tohle je ta nejcennější medaile, kterou si odnese – i když se na krku nehoupá žádný kov.

🧠 Co potřebuje dítě slyšet, když nevyhraje? 

👉 „Viděl/a jsem, jak jsi bojoval/a. To je pro mě výhra.“

👉 „Dneska to nebylo o medaili, ale o odvaze. A tu jsi měl/a.“

👉 „Jsem na tebe pyšný/á. Ne protože jsi první. Ale protože jsi bojoval/a až do konce.“ „

👉 „Vidím, že ses zlepšil na kruzích.“

👉 „Jsem pyšný, že jsi to nevzdal.“ 

👉 Tohle jsou slova, která budují vnitřní sílu. Dítě roste ne díky výsledkům, ale díky pocitu, že je přijímané takové, jaké je. To je skutečná opora. To je láska bez podmínek.  

Tahle slova jsou jako výživa pro duši dítěte. Učí ho, že hodnota nespočívá v čísle, ale v úsilí. A že doma ho milují vždy. Ne až „když něco vyhraje.“

🙏 Děkujeme. Z celého srdce. Děkujeme, že jste s námi.

Děkujeme, že věříte. Že podporujete. Že makáte – po svém.

Děkujeme, že tvoříte zázemí, o které se děti mohou opřít, když to bolí, když se nedaří, ale i když se daří. Bez vás by to nešlo.
A s vámi to má smysl. 

Děkujeme, že jste rodič  který fandí, když to jde…

…ale je tu i tehdy, když se prohrává.